přejít na home
Měny:  CZK  |  EUR

Úvod / Co byliny obsahují

Jaké látky léčivé rostliny obsahují?

SAPONINY
GLYKOSIDY
ALKALOIDY
KUMARÍNY
FLAVANOIDY
SILICE
TŘÍSLOVINY
HOŘČINY
FOTONOCIDY
GLUKOKININY
SLIZY A KLOVATINY
SACHARIDY A CUKRY
ORGANICKÉ KYSELINY
AMINOKYSELINY
PEPTIDY
BÍLKOVINY
VITAMÍNY

 

Novější seriozní výzkumy zaměřené na lékové komplexy zjistily pravdu známou tisíciletí, že celý komplex látek obsažených v droze působí mnohem účinněji, bezpečněji a hlavně také vyrovnaněji než separované hlavní účinné látky, zbavené všech ostatních látek, které droga obsahuje. Jakkoli je tento poznatek z hlediska vědeckého výzkumu bylin zdánlivě nový, jak již bylo řečeno, patří tento objev mezi jednu z hlavních zásad fytoterapie prováděné lékaři tisíce let. Zbývá jen doufat, že zjištění této skutečnosti povede ke komplexnímu využití rostlinných léčiv a k omezení užívání léků, zaměřených jen na některé choroby.

 

V našem herbáři uvádíme pro představu pouze některé látky, které se nacházejí v léčivých rostlinách. V každé léčivé rostlině, nebo přírodním produktu se nachází desítky až stovky chemických látek s různorodými účinky.

 

Saponiny

  

Jsou látky, jejichž účinnost z pohledu současné chemické medicíny není prozkoumaná, rozpouštějí se v teplé vodě, přičemž velmi pění. Poskytují cenné rostlinné léky. Ve velkém množství se objevují v lékořici a žen-šenu.

 

Saponiny jsou chemické sloučeniny, jedny z velmi mnoha sekundárních metabolitů z přírodních zdrojů, hojně se nacházející u různých druhů rostlin. Jsou podobné glykosidům. Při třepání s vodou silně pění. Některé působí proti křehkosti cév, jiné močopudně, ovlivňují vykašlávání, mají protizánětlivý účinek. Mají hořkou nebo svíravou chuť.  Saponiny působí příznivě, protože reagují se steroly v trávenině, zejména cholesterolem, za vzniku nerozpustných komplexů, čímž brání jejich vstřebávání.

 

Saponiny jsou glykosidy velmi rozšířené v rostlinách. Používají se v lékařství, např. jako prostředek k usnadnění vykašlávání, ale i v kosmetice, do pěnivých zubních past apod. Chemicky jsou saponiny blízké silicím nebo srdečním glykosidům.


Glykosidy

 

Tvoří významnou skupinu přírodních látek. Vznikají vazbou cukerné složky na necukernou látku zvanou aglykon nebo také genin. To, že je v molekule navázána jedna nebo více molekul sacharidu, je pro její vlastnosti rozhodující. Navázaný monosacharid výrazně zvýší rozpustnost molekuly ve vodě, čímž se může zvýšit i její účinnost.


Glykosidy jsou deriváty monosacharidů, jejichž glykosidická (poloacetalová) hydroxyskupina je substituována, jsou to tedy úplné acetaly. Rozlišujeme tzv. holosidy a heterosidy. Svým způsobem sem lze zařadit i oligosacharidy a polysacharidy (tzv. holosidy), protože je u nich glykosidická skupina substituována hydroxylovou skupinou dalšího monosacharidu. Mluvíme-li však běžně o glykosidech, máme na mysli heterosidy, ve kterých je substituentem nukleofilní seskupení nesacharidického charakteru. Glykosidy v pravém slova smyslu jsou tedy sloučeniny, které obsahují jednu nebo více monosacharidových jednotek a alespoň jednu nesacharidovou součást, tzv. aglykon nebo také genin. Při biosyntéze glykosidů je důležitý aldosa-1-fosfát jako dárce glykosylových jednotek.


Název glykosylového zbytku tvoříme tak, že koncovku -osa v kompletním názvu sacharidu nahradíme koncovkou –osid. α-D-glukopyranosa tak tvoří α-D-glukopyranosid apod. Stejně jako α- a β-monosacharidy, rozlišujeme i α- a β-glykosidy. Podle atomu, kterým je navázána nesacharidová část glykosidu, rozlišujeme O-, N-, S- a C- glykosidy. V glykosidech bývá sacharidový řetězec často krátký a jen u několika málo sloučenin, jako jsou steroidní alkaloidy a saponiny, je tento řetězec větvený. Cukernou složku tvoří nejčastěji glukosa, rhamnosa, arabinosa, xylosa, řidčeji pak deoxycukry jako digitoxosa a cymarosa. Žádné absolutní omezení však v této oblasti neexistuje. Podle počtu monosacharidů, které jsou v řetězci navázány na aglykon, rozlišujeme monoglykosidy, diglykosidy, triglykosidy… Jsou-li tyto sacharidy navázány pouze v jedné poloze na aglykonu, hovoříme o tzv. monodesmosidech, jsou-li navázány na dvou místech, jsou to bidesmosidy (např. některé saponiny). Prakticky všechny přírodní glykosidy patří mezi β-glykosidy, pouze některé glykosidy L-cukrů (např. L-rhamnosy) jsou vázány α-glykosidickou vazbou. Aglykony mohou být nejrozličnější látky. Musí však obsahovat skupinu, schopnou glykosidové vazby. Tuto podmínku splňují alkoholy, fenoly, thioalkoholy, aminy a podobné látky.
Glykosidy se štěpí (hydrolyzují) pomocí zředěných minerálních kyselin nebo specifických enzymů, tzv. glykosidas. Podle typu štěpené glykosidické vazby rozlišujeme α-glykosidasy a β-glykosidasy. Thioglykosidy se štěpí enzymem myrosinasa (thioglukosidasa). Enzymy a glykosidy bývají v rostlině uložené odděleně a přijdou do styku až v případě porušení pletiva nebo následkem odumírání pletiva. Hydrolytický význam glykosidů ovlivňuje jejich farmakologickou účinnost – někdy jsou účinné pouze nerozštěpené glykosidy (např. v případě kardioaktivních glykosidů), jindy vznikají účinné látky až po rozštěpení glykosidu (např. v případě glukosinolátů). Množství glykosidů v rostlině značně kolísá a závisí na metabolismu, který v ní probíhá. Například po sklizni v rostlině převažují pochody dýchání a glykosidy jsou spíše rozkládány.


Glykosidy se vyskytují hojně v rostlinné říši. Jak již bylo řečeno, hrají důležitou roli při detoxikaci ve vodě nerozpustných látek. Jinak mohou sloužit jako toxiny, odstrašující případné predátory. Ve farmakologii jsou hojně užívány, přičemž jejich účinek závisí hlavně na aglykonu, ale navázaný sacharid může jeho vlastnosti podporovat nebo potlačovat. Glykosidy tvoří pestrou skupinu látek. Glykosidických vazeb je velká řada a prakticky všechny jsou nedokonale prozkoumané.


Podle struktury aglykonu dělíme glykosidy do několika skupin: fenolové glykosidy, flavonoidové glykosidy (např. působí antirevmaticky nebo pro desinfekci močových cest), antokyanidinové glykosidy, antrachinonové glykosidy, kardioaktivní glykosidy se používají pro léčbu srdce, saponiny, kyanogenní glykosidy, glukosinoláty (thioglykosidy) a glykosidy s iridoidovým aglykonem.  Mezi glykosidy můžeme zařadit i látky jako například kumariny, flavonoidy nebo saponiny.

 


Alkaloidy

 

Jsou látky alkalické povahy, biochemicky odvozené od aminokyselin. V molekule mají vždy jeden nebo více atomů dusíku. V rostlinách se vyskytují pouze v podobě solí organických kyselin. Patří mezi prudce působící látky. Největší obsah alkaloidů mají rostliny těsně před rozkvětem, nebo v začátku květu. Na alkaloidy nejbohatšími částmi jsou semena, listy, kůra a kořeny, květy mají obsah výrazně menší.
Málo kdy nacházíme v rostlinně jen jeden alkaloid, vyskytují se obvykle ve skupinách příbuzného charakteru a většina z nich je jedovatá. Typickými představiteli jsou například rulík zlomocný s alkaloidyatropinem a skopolaminem, nebo oměj šalamounek s mimořádně účinným, ale také mimořádně jedovatým akonitinem, dále například mák setý se známými alkaloidy morfinem, papaverinem a kodeinem…atd. Vlastní funkce alkaloidů není zatím ještě plně objasněna.

 


Kumariny


Jsou laktony kyseliny kumarinové. Základní kumarin je laktonem kyseliny cis-hydroxid skořicové. Tato látka působí sedativně, spasmolyticky a protitromboticky, protože snižuje srážlivost krve. Ve vyšších dávkách způsobuje bolesti hlavy a působí toxicky na játra. Látek odvozených od kumarinů je velké množství a nejhojněji se vyskytují u rostlin čeledi miříkovitých. Protože nejvíce kumarinů nalézáme v semenech a kořenech, vznikla teorie, že tyto látky usměrňují růst a klíčení rostlin.

 


Flavonoidy

 

Jsou fenolické látky s vlastnostmi podobnými vitamínům. Mají výrazné biologické účinky, a proto se nově také označují jako bioflavonoidy. Podle chemické struktury je dále dělíme na flakony, flavonoly, flavanony, antokyanidy, katecheniny atd… Z mnoha biologických účinků vlastních flavonoidům, jsou nejvýznamnější zejména účinky antisklerotické a pak kladné působením na pružnost a pevnost cévních stěn i zlepšování jejich prostupnosti. Nově se hovoří i o kancerostatickém působení některých flavonoidů. Mimoto je prokázán regenerační účinek na jaterní tkáň, dále účinek močopudný a uroseptický. Některé z nich působí i jako významná spasmolytika a všechny pak obecně jako geriatrika, především pro jejich projektivní a regenerační účinek na stárnoucí organismus. Mezi typické flavonoidní drogy patří lipový květ, hloh a další…

 


Silice, nebo-li éterické oleje

 

Jsou vysoce aromatické a také těkavé rostlinné látky. Ve vodě nejsou rozpustné. Dobře se rozpouští v oleji, ethanolu, éteru. Terapeuticky se využívají jako antiseptika, expektorantia, diuretika, antiflogistika…. Silice nacházíme ve všech částech rostlin. Jde o velmi silné a koncentrované látky. Kvalitu silic můžeme zjistit laboratorními testy, které by měly splňovat kvalitu podle českého lékopisu. Velmi často jsou vyráběny silice chemicky, ředěny olejem nebo lihem a často jsou doaromatizovávány chemickými parfémy. Silice, které jsou vyrobeny z léčivých rostlin a správnou technologií splňují přísná kritéria českého lékopisu a dají se užívat i vnitřně. Do výrobků EPAM a jako samotné léky používáme 100% čisté přírodní silice, jejichž kvalitu máme ověřenou u státem akreditované laboratoře, kdy většina našich silic splňuje český lékopis. Silice EPAM jsou určeny i k vnitřnímu užívání

.
Podle účinků můžeme rozdělit silice s účinkem:


- expektroračním, léky pomáhající při vykašlávání (anýz ,eukalypt) obě tyto silice EPAM jsou lékopisné kvality.
- karminativní, léky, které pomáhají odcházet plynům (máta peprná)
- diuretickým, léky, které způsobují odvodnění ( jalovec)
- sedativním, léky, které uklidňují (kozlík lékařský, levandule lékařská) silice Epam levandule splňuje přísná kritéria českého lékopisu.
- desinfekčním (šalvěj, hřebíček), silice EPAM hřebíček splňuje přísná kritéria českého lékopisu.


Mnoho siličnatých drog je zařazeno mezi koření s léčivými účinky. S pomocí těchto drog si lze připravit chutný a navíc léčivý aromatický čaj. K tomuto účelu pro Vás vyrábíme jednosložkové aromatické tinktury EPAM, jde například o zázvor, skořice, anýz, šalvěj, tymián, fenykl, dobromysl, meduňku, lékořici, lípu, kozlík, mateřídoušku, jedli, borovici.

 

 

Třísloviny

 

Představují další skupinu látek, běžně se vyskytujících v rostlinách. Z hlediska chemického se jedná o bezdusíkaté látky, schopné vytvářet s bílkovinami nerozpustné sloučeniny. Toho se od nepaměti využívá při činění kůží. Třísloviny nacházíme především v kůrách, ale také v listech a zejména v hálkách, což je nápadný patologický útvar, vzniklý na rostlině po napadení hmyzem. Klasickým příkladem jsou duběnky. Jednoděložné rostliny jsou na třísloviny obecně chudé. U dvousložkových rostlin jsou však čeledi vysloveně tříslovinné, například růžovité.


Léčebně se svíravého účinku tříslovin využívá pro zastavení krvácení, jako antiseptické látky a také pro znecitlivění nervových zakončení. Drogy mohou působit i jako protijed při otravách potravou. Podle chemické struktury tříslovin je rozdělujeme na hydrolyzovatelné neboli galatoniny, kam patří například listy ořešáku, a pak na nehydrolyzovatelné neboli katecheniny, mezi něž patří dubová kůra.

 

 

Hořčiny

 

Zvané také amara, jsou různorodé hořké látky, které hlavně příznivě ovlivňují činnost trávicího ústrojí. Můžeme je rozdělit především na hořčiny čisté, kde hořké látky jsou v droze poměrně samostatné, například kořen hořce žlutého a pak na další dvě skupiny. Je-li hořčina navázána na látky vonné, pak hovoříme o aromatických hořčinách, kam patří například hořčiny pelyňku pravého, zeměžluči. Třetí skupinou podle typu vazby hořčin jsou hořčiny ostré, ve kterých je hořčina vázána na původní ostře chutnající látky.Tuto skupinu známe dobře z orientálního koření, jakým je například zázvor, pepř , paprika.
Hořčiny mívají laktonovou strukturu a nelze je tedy dost dobře zaměňovat za alkaloidy nebo glykosidy, které chutnají také velmi hořce.

 

 

Fytonocidy

 

Jsou látky nejednotného charakteru, které působí antibioticky. Mají široké terapeutické využití. Zpravidla bývá přítomen tzv. isothiokyanát, což je zvláštní cukerná vazba na síru. Známými fytoncidními rostlinami jsou například česnek, cibule, řepík, tymián, pravý čajovník a mnoho dalších.

 


Glukokininy


Jsou látky svým účinkem podobné inzulínu, takže dovedou mírně snižovat hladinu krevního cukru. Jsou to dusíkaté látky vznikající při metabolismu aminokyselin. Nejčastěji se jedná o tzv. guanidy a jeho deriváty. Glukokininy nacházíme ve fazolových luscích,v listu borůvek,ve vavřínovém listu a dalších bylinách. Tyto drogy nesnižují obsah krevního cukru přímo, ale druhotně přes zlepšené využití vlastního inzulínu. Proto jsou indikovány hlavně u diabetes druhého typu.

 


Slizy a klovatiny

 

Jsou látky, mezi nimiž lze rozdíl specifikovat tak, že zatímco slizy se v rostlinách vytvářejí samovolně jako zásobní glycidy, klovatiny vznikají jako výměšky při poranění rostliny. V obou případech jde o látky, které jsou vytvářeny složitými cukry-polysacharidy.


Slizy vytvářejí s teplou vodou viskózní koloidní systémy, ve studené vodě bobtnají a vytvářejí gely. Léčebně se využívají jako mechanické ochranné prostředky, sloužící zejména k ochraně sliznic jejich pokrytím. Známou slizovou drogu představuje kořen proskurníku.

 

 

Sacharidy a cukry

 

Jsou přirozenými produkty fotosyntézy. Jednoduché cukry jako glukóza a fruktóza slouží jako zdroje energie, složitější polysacharidy vytváří stavební a zásobní látky. Polysacharid insulin,obsažený například v kořeni omanu, se podílí na příznivém účinku matečných rostlin na podporu látkové výměny. Mezi výrazný polysacharid řadíme také vlákninu, která pomáhá organismu zbavovat se špatného cholesterolu, který způsobuje arteriosklerózu. Psylium je přírodní látka, která je bohatá na vlákninu.

 


Organické kyseliny

 

Nacházíme v rostlinách vázané na soli, laktony nebo estery, někdy ovšem i jako volné kyseliny. Vyrovnávají vnitřní tlak buněk a tím vlastně usměrňují prostupnost vody buněčnými membránami rostlin.
Terapeuticky působí velmi různorodě a často mají i mírný projímavý účinek. Hojně jsou obsaženy v dužnatých plodech, jablkách, hruškách, ale nalézáme je i v jiných částech rostlin, například u kopřivy. Patří mezi ně například kyselina jablečná, vinná, skořicová, kávová a další. Tyto látky také regulují peristaltiku, působí močopudně a podporují metabolismus organismu.

 

 

Aminokyseliny


Jsou základním stavebním materiálem bílkovin a mají význam i pro syntézu dalších metabolitů, například alkaloidů, glykosidů a vitamínů. Třeba nejjednodušší aminokyselinu glicin můžeme využívat při stavech chronické únavy a při svalové slabosti. Cystein má zase příznivý vliv na jaterní tkáň. Trioxin a triodtyronin obsahují jod a tvorbou hormonů štítné žlázy ovlivňují její funkci, vedle toho ovlivňují i funkci brzlíku. Vhodným zdrojem je například chaluha bublinatá.

 

 

 

 

Peptidy

 

Vznikají anodickým řetězením aminokyselin a podle počtu aminokyselin v řetězci hovoříme o dipeptidech, tetrapeptidech, atd. K peptidům patří mimo jiné inzulín, který je složen z více než padesáti aminokyselin. Terapeuticky významný je také například polypeptid viscotoxin, který se získává ze jmelí bílého. Polypeptický charakter mají ale i silné jedy jako například amanitin, halin nebo phalcidin, obsažený v muchomůrce zelené.

 


Bílkoviny

 

Mají velkou molekulu, a proto jsou obtížně stravitelné. Na bílkoviny je bohatá sója. Bílkovinného charakteru jsou i enzymy, které v těle působí jako katalyzátory při nejrůznějších biologických reakcích. Patří mezi ně například známý pepsin, který reguluje trávení a zlepšuje peristaltiku, trypsin, který rozkládá odumřelou tkáň a působí detoxikačně, nebo trombin, který ovlivňuje srážlivost krve. Některé rostlinné enzymy způsobují rozklad bílkovin. Jsou to především protázy a proteinázy, které jsou obsaženy hojně v tropickém ovoci jako papaya, fíky a ananas. Jejich účinnost závisí na teplotě, pH faktoru a na tzv. efektoru. Ten reakci podporuje, působí jako aktivátor, nebo také tlumí, a v tom případě působí jako inhibitor. Skládá se z nebílkovinné složky zvané koenzym a z vysokomolekulární složky, zvané apoenzym.
Enzymy nazýváme podle mezinárodní nomenklatury a je pro ně vyhrazena koncovka –asa. Tak například glukosidázy působí jako katalyzátor při štěpení polysacharidů apod. Enzymy se zúčastňují na většině životních dějů a pochodů a ve většině rostlin se nacházejí v poměrně velkém množství. Pokud ovšem chceme enzymy efektivně využít, měli bychom přednostně používat byliny v syrovém stavu,což je hlavní zásada, kterou používáme při výrobě tibetských preparátů EPAM. Šetrným sušením se sice většina enzymů zachovává, ale jejich účinnost je nižší. Naproti tomu se varem drogy při přípravě čajů enzymy ničí. Z tohoto důvodu doporučujeme při přípravě tibetského čaje dodat do výluhu 10 kapek tibetské aromatické tinktury takového druhu, který je součástí bylinné směsi. Neboť tibetské aromatické tinktury EPAM jsou vyrobené z mladých výhonků a pupenů rostlin zpracované v syrovém stavu.

 


Vitamíny 


Jsou látky různé chemické struktury, které jsou, stejně jako enzymy, potřebné pro harmonický chod tělesného metabolismu. Důležité jsou pro přeměnu základních látek – cukrů, tuků, bílkovin. Jsou velmi podstatné pro zachování a ochranu života. Vitaminy se netvoří v organismu s výjimkou vitaminu K a částečně vitaminu A a D. Musí být tedy přijímány potravou. Proto je člověk závislý na příjmu vitamínů z různých rostlinných a živočišných potravin. Jediný vitamín K je syntetizován střevními bakteriemi, a to v tlustém střevě. Podílejí se na tom bakterie Escherischia coli. Vitamin A se vytváří z beta karotenů, které se nacházejí v rostlinné potravě. Vitamin D se vytváří z fotochemické reakce v kůži vlivem slunečního záření. Vitaminy jsou potřebné v malém množství do 10 mg denně. Výjimku tvoří pouze vitamin C, který je spotřebován v množství 75-100 mg a vitamin E 10-20 mg a vitamin B3 15-20 mg. Celkem je známo 22 vitaminů, u člověka se uplatňuje 13 druhů vitaminů. Vitaminy se podle své rozpustnosti dělí na vitaminy rozpustné v tucích a vitaminy rozpustné ve vodě.


Rostliny a jejich části jsou obyčejně na vitaminy bohaté. O rostlinných vitamínech je navíc známo, že jsou nepoměrně účinnější než syntetické napodobeniny. V přírodě se například vyskytuje pouze levotočivá forma kyseliny askorbové neboli vitaminu C, kdežto při syntetické výrobě vznikne kyselina askorbová zpola levotočivá a zpola pravotočivá. Donedávna se vědci domnívali, že je to nepodstatné. Potom začali zastávat názor, že funguje pouze kyselina levotočivá a pravotočivá že je inaktivní, čili netečná. Proto doporučovali vyšší dávky u syntetického vitaminu, než u vitaminu přírodního. Dnes už je ovšem známo, že pravotočivá forma nejen že je inaktivní, ale že za jistých okolností může být i karcinogenní.

 

 Vitamin C

 Má kolísavou denní spotřebu okolo 75 mg. Záleží na sezoně, v zimě je jeho potřeba menší, v létě větší. Vyskytuje se v čerstvém ovoci a zelenině. Je to silný antioxidant, účastní se udržování normálního metabolismu a stavu vaziva a chrupavek a také má význam pro tvorbu protilátek. Slouží jako prevence a léčba chřipky, nachlazení, rakoviny, ale pomáhá také při kardiovaskulárních nemocech jako je angína pectoris, zlepšuje funkci srdečního svalu a stav koronárních tepen. Vitamín C působí příznivě na snižování sérové hladiny celkového cholesterolu a zvyšuje koncentraci HDL cholesterolu, takzvaně dobrého cholesterolu. Pomáhá také k rychlejšímu odvodu kyseliny mléčné z organismu. Kuřáci mají větší spotřebu vitaminu C, protože u kuřáků je větší produkce volných radikálů a v krvi mají menší množství vitamínu.

Při onemocnění je možné zvýšit na 1gram denně, ale je zapotřebí ho dávkovat rovnoměrně, protože se rychle vstřebává a pokud se nespotřebuje hned, dochází k jeho okamžitému vyloučení z organismu. V zásobách je ho kolem 3 gramů v lidském těle, větší množství tělo vyloučí.

Obsah vitaminu C v potravinách v mg/1kg:
Brokolice       1130
Rakytník        1500
Paprika          1615
Petržel           1369
Jahody            618
Rybíz černý   1360
Zelí bílé           329
Pomeranče    513
Citrony           443
Rajčata           224
Banány           100

Opomíjeným, ale významným zdrojem vitaminu C jsou čerstvé brambory. V České republice jsou brambory zdrojem asi 30% vitaminu C. 

 

Vitaminy skupiny B

Spotřeba vitaminů skupiny B se zvyšuje:
Při zvýšené psychické a fyzické zátěži, při dlouhodobém duševním stresu.
Při kožních a nervových nemocech.
Při horečkách a infekcích
Při léčbě antibiotiky.
Při užívání antikoncepce.
Při onemocněních zažívacího ústrojí.
V období růstu, těhotenství, při kojení a ve stáří.

 

Celý komplex vitaminu skupiny B se nachází v rakytníku a medu. V tibetské medicíně je celý tento komplex obsažen v Medovém elixíru 100% přírodní multivitamin.

 

Vitamin B1 - Thiamin hraje důležitou úlohu jako koenzym v klíčových reakcích metabolismu, ovlivňuje proces uvolňování energie ze živin, nejvíce z cukrů. Je důležitým koenzymem v pentozovém cyklu a citrátovém cyklu. Jeho denní spotřeba je 1,5 mg. Důležitou úlohu hraje v centrálně nervovém systému, jeho nedostatek vyvolává zvracení, závratě, poruchy paměti, ale také srdečního rytmu. Má vliv také na psychické změny, jeho nedostatek vyvolává napětí, deprese a strach. Zásoba vitaminu B1 je dostatečná v játrech, srdci a mozku.

 

Obsah vitaminu B1 v potravinách v mg/100g:
Pivovarské kvasnice     0,701
Fazole                             0,715
Hrách                              0,798
Vlašské ořechy              0,405
Čočka                             0,528

 

Vitamin B2 - Riboflavin. Denní spotřeba je 1,5-1,8 mg. Zúčastňuje se oxidací základních živin, zejména je součástí enzymů, které způsobují oxidaci mastných kyselin a dýchacího řetězce. Při nedostatku tohoto vitaminu vzniká zánět kůže, zastavuje se růst a je porušena tvorba erytrocytů.

Obsah vitaminu B2 v potravinách v mg/100g:
Špenát                0,253
Čočka                 0,209
Fazole                 0,241
Tvaroh                0,421
Banány               0,133

 

Vitamin B3 - Niacin, zbavuje sloučeniny vodíku a tím je oxiduje. Denní spotřeba je 15-20 mg, při nedostatku se objevují záněty kůže, kůže je zčernalá, vznikají duševní poruchy, průjmy, záněty sliznic.

 

Obsah vitaminu B3 v potravinách v mg/100g:
Rýže               6
Čočka            3,1
Brambory     1-2
Mrkev            1