KOŠÍK - Váš nákup
Čekáme, až se ozvete
E-mail:
objednavky@epam.eu
Kontaktní formulář
Tel: +420 603 923 123
OBCHOD MENU
Kompletní katalog výrobků»TOP SEKCE OBCHODU
EPAMY DLE NEMOCÍ
akutní záněty
alergie
anémie
angína
artritida
artróza
artróza, artritida drobných kloubů
biostimulátor pro sportovce
bolesti páteře a kloubů
bolesti žaludku a střev
borelióza
bylinné působení přes kůži
časté rýmy
chřipka
chronická únava
cukrovka
ekzém
epilepsie
fyzická únava
glaukom
impotence
imunita
klíšťová encefalitida
látková výměna
lupénka
lymfatický systém
masáž
nachlazení
nádorová onemocnění
normalizace funkce ledvin
ochrana před toxickými vlivy
onkologické onemocnění
parazity
plísně na nohou
plynatost
po chemoterapii
praskliny pod prsty
psychická únava
rýma
srdce a cévy
záněty všeobecně
SKUPINY VÝROBKŮ
Top sekce katalogu »
Newsletter
Úvod / Přírodní léky od A do Z
Zde uvádíme léčivé produkty -herbář, které se používaly při léčení již před tisíciletími a jsou součástí léčby tibetské medicíny EPAM terapie.
Echinace purpurea - Třapatka nachová
Anýz vonný
Barvínek menší
Bazalka pravá
Bez černý
Borovice lesní
Borůvka brusnice
Bukvice lékařská
Divizna velkokvětá
Dobromysl obecná
Fenykl obecný
Heřmánek pravý
Hloh obecný
Hluchavka bílá
Chrpa modrá
Jahodník obecný
Jmelí bílé
Třapatka prošla mnoha obdobími různé obliby, než se nakonec stala jednou z nejznámějších volně prodejných léčivek. Od 70. let 19. století byla zatracována, pak opěvována, pak zapomenuta a nakonec znovu uznávána.
Dnes je velmi často užívána jako výtečný prostředek proti nachlazení a chřipkám. Mnoho vědeckých analýz potvrdilo, že je to bezpečný, velmi účinný stimulant imunitního systému, který pomáhá tělu překonat nejrůznější nákazy.
Historie
Echinacea pochází ze středodozápadu Severní Ameriky. Původně ji tisíce let používali domorodí indiáni na rány, kousnutí, bodnutí hmyzem a uštknutí hady. Vyplachovali si echinaceovými přípravky ústa při bolestech dásní, echinaceové tinktury používali na nachlazení, neštovice, spalničky, příušnice a artritidy.Usedlíky s rostlinou seznámili indiáni, později se stala místním lidovým léčivým přípravkem.V roce 1870 ji dodavatel patentních medicín Meyer přibral do svého čističe krve. Dr. Meyer byl přesvědčen, že echinacea vyléčí uštknutí chřestýšem a rozhodl se to dokázat. Roku 1885 zaslal vzorek Lloydovi, profesorovi na lékařském institutu v Cincinnati.
Lloyd byl zároveň jedním z prvních prezidentů Americké farmaceutické asociace. Llyod určil rostlinu jako echinaceu, ale nesouhlasil, že může vyléčit uštknutí chřestýšem. Dr. Meyer se proti tomu ohradil a trval na tom, že rostlina uštknutí vyléčí. Byl si tak jistý, že chtěl přijet s živým chřestýšem do Cincinnati, nechat se v Lloydově přítomnosti kousnout a tak dokázat, že rostlina vyléčí uštknutí. Lloyd ale bohužel nabídku odmítl. Vytrvalý Dr. Meyer zaslal echinaceu Lloydovu kolegovi J. Kingovi, který ji s úspěchem vyzkoušel na včelím bodnutí, vředech na nohou a mnoha infekčních onemocněních.
Časem přijal echinaceu i Lloyd, používal ji při léčbě zranění, jedovatých kousnutí a bodnutí, otravy krve, záškrtu, zánětu mozkových blan, spalniček, neštovic, malárie, spály, chřipky, syfilidy, kapavky. Lloydovo nadšení nebylo pouze vědecké. Jeho farmaceutická společnost vyrobila z echinacei několik přípravků. Na začátku minulého století bylo velkou vzácností, pokud v domácí americké lékárně nebyl.
Tinktura z echinacei
Echinacea se naneštěstí stala obětí války mezi ortodoxními lékaři, kteří uznávali pouze chemické léky a léčiteli, kteří tíhli k užívání přírodních léčiv. Roku 1909 bylo v časopise Americké lékařské asociace uvedeno:
„Echinacea…nepotvrdila svou pověst léčivé rostliny….“
Aby ne, když se celosvětově rozběhla mašinérie a lobing chemické farmacie a v období kolem druhé světové války, kdy se začala používat nová antibiotika se sláva a účinky echinacei úplně vytratily. Od 40. let 20 století do 70. let nebyla prakticky používána.
Léčebné využití
Echinacea obsahuje v kořenech látky označované jako echinakosid a echinacin, dále silice s obsahem humulonu, flavonoidy a další látky, které mají antiseptické a protivirové účinky, podporující činnost imunitního systému, trávení, zažívání, zvyšují nespecifickou obranyschopnost organismu, zlepšují hojení ran a vředů, působí příznivě při infekcích, chřipce, zánětech. Echinacea obsahuje v kořenech a nadzemních částech silici, beta-sitosterol, mastné kyseliny, fenolické látky a velké množství polysacharidů. Starého Meyera by velmi potěšilo, kdyby se dozvěděl, jak silný léčivý účinek jeho oblíbená bylina má. Mezi 50. a 80. lety bylo mnoha studiemi prokázáno, že rostlina skutečně výrazně posiluje imunitní systém a má výbornou schopnost léčit infekce.
Zvýšená imunita
Echinacea pomáhá léčit infekci tím, že posiluje imunitu. Když tělo napadnou choroboplodné látky, vyloučí buňky těla látky, které do napadené oblasti přitahují bílé krvinky likvidující infekci, takzvané mikrofágy. Rostlina také stimuluje B a T lymfocyty, které zodpovídají za imunitu. Atleti, kteří se účastní velmi náročných sportů, často pociťují snížení imunity. Němečtí vědci podávali 42 triatlonistům třikrát denně: placebo, minerální doplňky, nebo echinaceovou tinkturu.J eden měsíc po skončení triatlonu se u těch, kteří brali echinaceovou tinkturu, projevilo nejnižší narušení imunity.
Nákazy
Nejen že posiluje imunitní systém, echinacea dokonce pomáhá likvidovat mnoho různých druhů nebezpečných virů, bakterií, hub a prvoků. Tím je potvrzeno tradiční využití rostliny při ošetřování ran a léčbě mnoha infekčních nemocích. Echinacea potírá infekci několika různými způsoby.
Za prvé, obsahuje echinakosid, přírodní antibiotikum, které má široké spektrum antimikrobiotického účinku.
Za druhé, posiluje tkáně proti útoku choroboplodných zárodků. Tkáně obsahují kyselinu hyaluronovou, která slouží jako štít škodlivým mikroorganismům. Mnoho zárodků tvoří enzym hyaluronidázu, který jmenovanou ochranu rozpouští a zárodky pak mohou proniknout do tkání a způsobit nákazu. Echinacea však obsahuje další látku – echinacein, která napadá výše jmenovaný enzym nepřátelských mikroorganismů a nedovolí jim tedy proniknout do tkání.
Za třetí, echinacea napodobuje interferon, což je látka tvořená tělem, která napadá choroboplodné zárodky. Těsně před zánikem infekcí napadené buňky se z ní uvolní malé množství interferonu, který zvyšuje schopnost okolních buněk odolat náporu infekce. Echinacea má podobný účinek. Vědci namočili buňky do echinaceové tinktury a pak je vystavili účinku silných virů - angína,herpes. V porovnání s buňkami bez echinaceové tinktury se nakazilo virem jen velmi malé množství buněk před tím namočených do tinktury. Němečtí výzkumníci dosáhli díky echinaceové tinktuře úspěchů při léčbě: angíny, bronchitidy, tuberkulózy, zánětu mozkových blan, ran, aftů, černého kašle, infekce uší a především nachlazení a chřipky.
Nachlazení a chřipka
Na konci 90. let 20. století se mnoho studií zabývalo účinky echinacey na nachlazení. Některé prokazovaly účinnost echinacei na slabší nachlazení, ale jiné i na velmi silné chřipky. Roku 1999 se dva lékaři z Wisconsinu rozhodli, společně s přírodním lékařem z Bastyrovy University poblíž Seattlu, analyzovat všechny zprávy zabývající se účinkem echinacei na infekce horních cest dýchacích. Prošli osm výzkumů, kterých se zúčastnilo přes 10.000 lidí, při nichž byly užívány všechny části rostliny a z nichž všechny zahrnovaly dvojité slepé pokusy.
Tady je jeden typický příklad ze jmenovaných 8 studií: Ve velké švédské továrně na nábytek našli zdravotníci 600 pracovníků se známkami začínající chřipky. Polovina nemocných zaměstnanců dostala placebo a zbytek pak dostal echinaceovou tinkturu - první den 20 kapek každé 2 hodiny, další dny pak 20 kapek 3 krát denně, celková doba léčby nepřesáhla 10 dní. Mezi lidmi užívající placebo byla průměrná doba uzdravení 8 dní, mezi lidmi beroucími echinaceovou tinkturu to byly jen 3 dny. Všech 8 studií mělo obdobné výsledky. 6 z nich uvádělo výsledky statisticky významné. Zbylé dvě sice ne, ale alespoň potvrdily výsledky předchozích studií. Závěr analýzy: echinacea je účinným lékem na chřipku a nachlazení.Ve všech případech snížila rostlina délku trvání infekce a její sílu průměrně o 60%. Komise, která se specializuje na vyhodnocování rostlinných léků pro německý protějšek FDA, také echinaceu schvaluje k léčbě nachlazení a chřipek.
Poranění
Vědecké výzkumy potvrdily tradiční využití echinacey při léčbě povrchových ran. Echinacein - stejná látka jako ta, která brání choroboplodným zárodkům dostat se do tkání, zároveň podporuje hojení poškozené kůže tím, že podněcuje buňky k rychlejší tvorbě nové tkáně. Přípravky z echinacei lze přikládat na řezné rány, spáleniny, lupénku, ekzémy, herpes. Komise E schvaluje echinaceu na různá poranění.
Poševní záněty
Jedné německé studie se zúčastnilo 203 žen s opakovanými poševními záněty, kterým byl podán bud klasický farmakologický krém proti vaginálním zánětům, nebo stejný krém spolu s echinaceovou tinkturou. Během 6 měsíců se u 60% žen užívajících pouze krém zánět opakoval. U žen zároveň užívajících echinaceovou tinkturu se zmíněné potíže vrátily jen v 10% - což představuje statisticky významný rozdíl.
Chemoterapie a ozařování při rakovině
Pacienti, kteří chodí na chemoterapii, mají často silně snížený počet bílých krvinek, čímž se u nich zvyšuje riziko vzniku infekčního onemocnění. Němečtí výzkumníci podávali 150 lidem s pokročilou rakovinou jícnu a tlustého střeva při každé terapii echinaceovou tinkturu. Na místo snížení, u nich došlo ke zvýšení bílých krvinek.
Tibetské preparáty EPAM, ve kterých se nachází echinacea:
Tobolky Echinacea
EPAM 21
EPAM 22
EPAM 23
EPAM 39
Tinktura Echinacea
Echinaceu do preparátů EPAM si pěstujeme sami na ekologicky čistém pozemku, bez postřiků nebo hnojiva. Echinaceu zpracováváme v syrovém stavu. Do výrobků používáme všechny části rostliny. Kořen, nať, květ.
Má výrazný protibakteriální účinek, zklidňuje křeče zažívacího traktu, odstraňuje plynatost, povzbuzuje sekreci mléčných žláz. Silice příznivě ovlivňuje činnost dýchacích cest, proto se užívá jako prostředek proti kašli při zánětech horních cest dýchacích, rozpouští hleny, usnadňuje odkašlávání.
Popis rostliny:
Tato jednoletá bylina dorůstá do výšky 30 - 60 cm. Charakteristická je třemi rozdílnými tvary
listů; spodní jsou jednoduché, srdčitě okrouhlé a zubaté, prostřední jsou jednoduše zpeřené a
horní trojčetně peřenosečné. Její bílé květy jsou uspořádané v okolíky se 7 až 15 paprsky. Plod
anýzu je štětinatě brvitý, obsahuje ve velké míře silici anetol a vedle něj i tuky, bílkoviny a
cukry. Celá rostlina aromaticky voní.
Stanoviště
Nejlépe dozrají plody suchém místě. Ideální je vápenitá, humózní a dobře propustná půda.
Období květu
Kvete od června do srpna.
Použitelné části: galPo odkvětu se sbírají plody, které se sušené skladují v temnu a suchu, aby
neztratily své účinné látky.
Léčivé účinky
Bylinková kuchyně: Anýz, jinak známý jako „chlebové semínko“ je nezbytnou součástí mnoha
druhů vánočního pečiva. Polévkám, omáčkám a dušené zelenině dodává zvláštní sladkou
příchuť. Pokud se semena těsně před použitím rozdrtí a rozemelou, zřetelně vynikne typické
anýzové aroma, které vám také zajistí svěží dech.
Barvínek menší je hojně rozšířený po celé Evropě. V lidovém léčitelství se používá velmi málo, protože je v něm obsažen velký počet alkaloidů, které se musí nejprve odstranit , aby se mohl dát barvínek menší použít k lékařským účelům.
Lidové názvy
Barvínku menšímu se také říká zimostráž, zimostráz, zimostrázek.
Sběr a sušení
Nať barvínku se sbírá v červnu až červenci, suší se co možná nejrychleji ve stínu nebo umělým
sušením při teplotě do 45°C.
Účinné látky
Nať barvínku menšího obsahuje alkaloidy, saponiny, třísloviny, pektin, amorfní hořčiny, vincin
a deriváty kyseliny flavonové a ursolové.
Použití
Barvínek snižuje krevní tlak, užívá se ji při potlačení dráždivosti při kašli, působí sedativně,
bývá také užíván při cukrovce. Také tato léčivá bylina bývá užívána při léčbě nejrůznějších
krvácejících stavů jako je například krvácení z nosu, z dásní nebo krvácení ženských orgánů.
Sbíraná část
Nať
Významné látky
Silice s hlavní složkou estragonem, flavonoidy a deriváty kyseliny kávové.
Kdy se nedoporučuje
Bazalka se nedoporučuje užívat v těhotenství a v období kojení. Také není vhodná pro děti do
12-ti let.
Charakteristika
Bazalka pravá je jednoletá bylina, vysoká 20 až 40 centimetrů. Lodyha bazalky je většinou
bohatě větvená, krátce chlupatá nebo lysá. Listy jsou dlouze řapíkaté. Bazalka má květy v
chudých lichopřeslenech, kalich je dvoupyský, bílý.
Pěstování
Nejvíce se bazalce daří v teplých a slunných oblastech. Semena bazalky se vysévají v březnu
do pařeniště, na záhony se přesazuje v květnu. Bylince vyhovuje kyprá půda, bohatá na živiny.
Účinky na organismus
* Zvyšuje žaludeční činnost
* Snižuje nadýmání
* Podporuje chuť k jídlu
* Usnadňuje odčleňování
* Působí protizánětlivě
* Urychluje hojení ran
* Pomáhá při nespavosti, migréně nebo depresi
* Vhodná při léčbě močového systému
Využití
* Do pokrmů, těstovin a salátů
* Jako koření
* Silice se užívají při výrobě voňavek
Černý bez ( Sambucus nigra) je univerzální léčivou rostlinou s prastarou tradicí. Neměl by chybět v žádné domácnosti.
Lidové názvy černého bezu:
Bezinky, kobzinky, kozičky, bezoví, smradinky, bzina a psí bez.
Sběr černého bezu:
Na jaře se sbírají květenství. Odstříhávají se a ukládají do košíků, aby se nezapařily. Sušíme celá květenství, nejlépe zavěšená na šňůrách, popřípadě v malé slabé vrstvě, vždy ve stínu max. do 45 ° C. Dbáme na to, aby květenství nezahnědla, neboť tím se stává bezcennou. Na podzim se sbírají a vykupují plody - bezinky. Sušit plody černého bezu musíme začít na slunci, ale dosoušet umělým teplem tak, aby se daly sdrhnout stopky. Dobře usušené plody mají černofialovou barvu, lesknou se, mají nakysle sladkou chuť.
Účinné látky černého bezu:
Květy obsahují silice, slizy, třísloviny, glykosidy (sambunigrin a rutin), organické kyseliny (jablečnou, octovou, valerovou) a vitamin C. Plody obsahují cukry, kyselinu jablečnou, třísloviny, pektin, v čerstvém stavu vitamín C, ve slupce a v semenech vitamín A a skupinu vitamínů B: B1, B2, B6, B12 a kyselinu panthotenovou. Listy obsahují pryskyřici, glykosidy, sambunigrin, sambucin a dosti velké množství vápníku.
Použití černého bezu:
Ve farmacii se používají hlavně květy, které působí snížení horečky a usnadňují pocení. Používají se proto při horečnatých onemocněních z nachlazení, při úporném kašli a angínách nebo jako součást uklidňujících nervových přípravků. Jako léčivá rostlina nemá bez černý v lidovém léčitelství konkurenci. Je osvědčeným lidovým potopudným, močopudným a "krev čistícím" prostředkem. Černý bez pomáhá také při migrénách a ischiatických zánětech. Výluhy z květu bezu černého se používají i v kosmetice k omývání uhrovité pleti. Doporučuje se i maska z květu bezu černého, lípy a heřmánku. Plody se užívají v lidovém léčitelství a potravinářském průmyslu.
Čaj ze sušených květů černého bezu:
3 lžičky usušených květů zalijeme šálkem vroucí vody a přikryjeme. Necháme asi 20 minut
ustát, scedíme a vypijeme. Čaj si tímto způsobem připravíme 3x denně.
Borovice lesní je známý jehličnatý strom, který se vysazuje především do výše položených oblastí. Mnoho z nás však neví, že také borovice má své léčivé účinky. Již známý léčitel a jasnovidec USA Edgar Cayce doporučoval parní lázeň z borového jehličí jako ozdravný prostředek a doplňkovou terapii u mnoha závažných onemocnění.
Sběr a sušení
K léčebným účelům se z borovice lesní sbírají pupeny které ještě nejsou rozvinuté (duben). Pupeny se suší ve stínu, v malých vrstvách. Teplota při sušení by neměla přesáhnout 35°C.
Účinné látky
Borovice lesní obsahuje silici (a v ní terpeny pinen, felandren, limonen, camphen, cadinen, myrcen, sylvestren, caren, cymen, bornylacetát aj.) pryskyřici, třísloviny, hořčiny, aromatické kyseliny, vitamín C a další látky.
Použití
Borovice působí protizánětlivé, usnadňuje odkašlávání, při zevním použití zvyšuje prokrvení pokožky. Vnitřně se borovice používá při bronchiálním astmatu na podporu odhleňování nebo při nachlazení či jiných chorobách dýchacích cest. Také se osvědčila při revmatismu a různých kožních vyrážkách.
Borůvka je hojně rozšířený keřík, s temně modrými plody (borůvkami). Najdeme ji především v jehličnatých lesích. V lidovém léčitelství je borůvka brusnice ( Vaccinium myrtillus ) velmi používaná. Za druhé světové války letci jedli mnoho borůvek, které jim svým vysokým obsahem vitamínu A zlepšovaly noční vidění.
Sběr a sušení borůvky brusnice
Borůvkové listy (Folium myrtilli) sbíráme od června do září, plody (Fructus myrtilli) od
července do srpna. Plody se sbírají buď ručně nebo pomocí hřebenů v době plné zralosti.Plody
borůvky brusnice se suší ve slabé vrstvě nejprve na slunci, pak při umělé teplotě do 60 °C v
troubě nebo sušárně a dosušují se do úplného svraštění opět na slunci, aby plody neztvrdly.
Účinné látky borůvky brusnice Plody borůvky obsahují velké množství tříslovin (až 7%), dále glykosidy, organické kyseliny, cukry a vitamín C. Listy obsahují flavonoidy, třísloviny (asi 11%), glukokininy, tanin a
myrtillin.
Použití borůvky brusnice
Borůvkové listy patří mezi hlavní léčivé byliny při léčbě cukrovky, průjmu, střevního kataru a ledvinové koliky. Zevně můžeme odvar z listů a plodů používat k výplachům a dezinfekci dutiny ústní , při zánětu dásní a ke koupelím při kožních onemocněních.
Čaj pro nemocné cukrovkou
2 lžičky řezaných listů borůvkových sušených listů vsypeme do 1/4 l vody a 10 minut povaříme. Borůvkový čaj pijeme chladný, maximálně 2 šálky denně. Čaj poslouží místo insulinu při slabé cukrovce.
Bukvice lékařská patřila mezi jednu z nejoblíbenějších středověkých bylin, kterou lidé používali téměř na všechny duševní a psychické problémy. Bukvice se také nosila jako amulet, který měl zahánět nemoci. V dnešní době najdeme bukvici lékařskou jen velmi zřídka. Lidové názvy bukvice lékařské
Bukvici lékařské se také říká betonie, čistec lékařský, betonika, bukvice červená a čistec červený.
Sběr a sušení
U bukvice lékařské sušíme nať, která se sbírá od začátku rozkvětu až do podzimu. Sušíme na přímém slunci, nebo při umělé teplotě nepřevyšující 40°C.
Účinné látky
Bukvice lékařská obsahuje třísloviny, silici, hořčiny, betain, cholin, prchavý olej, kyselinu tannovou, stachydrin a další látky.
Použití bukvice lékařské
Bukvice lékařská pomáhá při chorobách trávicího ústrojí se zanícenou a překrvenou sliznicí, při dyspeptickém syndromu vyvolaném špatnou kvalitou žaludečních šťáv, při zánětech v oblastech urogenitálního traktu nebo jako antiastmatikum. Také mírně snižuje krevní tlak a její účinky bývají blahodárné i při nervové vyčerpanosti . Pomáhá při neuróze, rozrušení, nespavosti, lehké depresi či lehké epilepsii.
Čaj z bukvice lékařské
1 čajovou lžičku sušené bukvice zalijeme 200mililitry vroucí vody, necháme louhovat a poté pijeme 2x až 3x denně.
Na našem území roste hned několik druhů divizen, ovšem pouze dvě – divizna velkokvětá a divizna sápovitá – jsou léčivé. Obě jsou si velice podobné , mají pouze odlišné tvary listů. Divizna se nepoužívá jen proti kašli či bronchitidě, ale i v kosmetice. Již od antiky si lidé diviznovými listy potíraly tváře, čímž se vytvořil „přirozený ruměnec“, žlutou barvou květů se barvily vlasy, což měly v oblibě zvláště starší Římanky.
Lidové názvy divizny velkokvěté
Divizně se také říká děvizna, svíce královská, Petrova hůl, císařská svíce, děvozel, pochodňová květina.
Účinné látky divizny velkokvěté
Polysacharidy (kys. uronová, galaktóza a arabinóza, tvoří sliz, flavonoidy, saponiny, iridoidy (aucubin, catalpol), glykosidy lignanů.
Sběr a sušení divizny velkokvěté
Nasbírané květy divizny se snažíme usušit co nejrychleji, nejlépe během jednoho dne v období června až srpna. Proto je nikdy nesbíráme před deštěm. Nejlépe je usušíme za horkého dne na přímém slunci. Výhodné je rozprostřít květ na černý papír nebo tmavý plech, který sluneční paprsky přitahuje, a tím celý proces sušení ještě urychluje. Uměle sušíme při teplotě do 60 °C. Správně usušený květ si musí zachovat původní zlatožlutou barvu a při mnutí musí chrastit.
Použití divizny velkokvěté
Některé z účinných látek divizny tvoří ochranný povlak na sliznici horních dýchacích cest a tím usnadňují odkašlávání. Divizna působí též protizánětlivě a uvolňuje křeče. Protože však obsahuje saponiny, mohla by při velkém předávkování nebo při dlouhodobém užívání poškodit červené krvinky.
Diviznový čaj proti nachlazení
Smícháme po 1 rovné čajové lžičce divizny, černého bezu a lípy, vše zalijeme půl litrem vroucí vody a necháme 10 minut luhovat. Pijeme při potížích šálek několikrát denně buď neslazený nebo s medem. Místo černého bezu a lípy můžeme přidat sléz. Čaj z divizny se musí pečlivě cedit, protože květy obsahují jemné chloupky, které nepříjemně dráždí sliznici úst a hrtanu.
Oregáno je španělský název pro rostlinu Dobromysl, která roste i u nás. Příznivě působí na psychiku, přináší nám tedy „dobrou mysl”. Kromě použití v kuchyni lze listy žvýkat při bolestech zubů nebo odvarem kloktat při bolestech v krku. Oregáno neboli Dobromysl roste i u nás. Naše má sice méně výraznou chuť, ale používat lze také. Bylinka roste hlavně v oblasti Středozemního moře.
Vzhled rostlinky
Dobromysl neboli oregáno se podobá mateřídoušce – kvete růžovými a fialovými kvítky. Dá se pěstovat i na zahrádce, sklízí se v květnu a používá se pouze sušená.
Oregáno a použití v kuchyni
Oregáno je spojováno zejména s italskou kuchyní. Přidává se do pizzy, špaget a pokrmů z rajčat - co takhle si vypěstovat vlastní rajčata? Jinak má ale podobné využití jako majoránka. Pro svou výraznou chuť se dá použít do jakýchkoliv masitých jídel, do zeleninových a bramborových pokrmů.
Léčivé účinky
* má desinfekční a protizánětlivé účinky
* zvyšuje vyměšování žluči
* působí proti průjmům
* povzbuzuje chuť k jídlu
* usnadňuje odkašlávání
* uvolňuje křečovité stažení svalstva
Už staří Římané pěstovali fenykl obecný pro jeho aromatickou vůni, v dnešní době má tato rostlina také široké využití. Byl používán jako zeštíhlovací prostředek. Středověcí návštěvníci kostela žvýkávali jeho semena během kázání, aby utišili kručení v žaludku. Rozlišujeme dva hlavní druhy fenyklu – hořký a sladký, jejich chuť je dána zastoupením hořce či sladce chutnajících olejů, které už v nízkých dávkách např. usnadňují vykašlávání.
Lidové názvy fenyklu obecného
Fenyklu se také říká italský kopr, římský kopr, sladký kopr, vlašský kopr, úkrop, fenykl hořký, fenykl sladký.
Sběr a sušení
Plod fenyklu (Foeniculi amari fructus ) sbíráme v září a říjnu za suchého počasí. Sušíme na slunci, nebo při umělé teplotě do 40°C.
Účinné látky obsažené v kopru obecném
Hořký fenykl obsahuje silice (1,5 - 6%), anethol, methylchavikol, fenchon, furanokumariny, mastný olej, cukry.
Použití
Fenykl obecný se používá k uvolnění křečí hladkého svalstva, proti nadýmání a ke zvýšení činnosti střev. Působí dezinfekčně a uvolňuje hleny při zánětech horních dýchacích cest. V lidovém léčitelství se doporučuje i ke zvýšení tvorby mléka, k omývání očí při různých očních zánětech případně jako močopudný prostředek.
Tato známá příjemně vonící jednoletá bylina patří mezi významné léčivé rostliny, které používali už naši dávní předci.
Lidové názvy heřmánku
Voňavý rmen, kamilka, rumánek, marunka, harmaníček, sluníčko.
Účinné látky obsažené v heřmánku
Modrá silice, chamazulen, bisabolol, spiroétery, farnesen, matricin, polyacetylenové sloučeniny, hořčiny, gumu, vosk, tuk, flavonové glykosidy, kumarinové látky a apigenin, éterické oleje s bisabolem, natricin, azulén, glukosidy apigenin a luteolin, rutin, kumarin, cholin a hyperosid.
Sběr heřmánku pravého
Heřmánek se sbírá v době plného květu. Nejlépe je sušit ho v temné, dobře větrané místnosti na plechu, asi ve dvoucentimetrové vrstvě. Mikdy neobracíme, protože květy této rostliny se velice rychle rozpadají a z lékařského hlediska pak surovina ztrácí na použitelnoati.
Heřmánkový čaj užíváme při:
nadýmání (karminatyvum), při střevních poruchách a kolikách žaludečních poruchách a kolikách nachlazení, bronchiálním kataru, kašli, nespavosti, zánětu nadvarlat, záduše, bolestivé menstruaci, děložní křeči, poruchách nebo vynechání menstruace, návalech krve, křečích trávicího traktu, průjmových onemocněních, zánětech močových cest a ulehčuje stolici. Heřmánek má dobrý vliv na celkový nervový systém.
Zevní použití heřmánku pravého
Heřmánek pravý používáme zevně při kožních vyrážkách, hemeroidech, ošetřování spálenin, revmatickém otoku, různých zánětech, bolestech břicha, bolestech ledvin, bolestech močového měchýře, žlučových kamenech, na špatně se hojící rány, na vymývání očí při očních zánětech, zánětu spojivek, snižuje bolest a brání tvoření jizev.
Hloh je přírodní léčivý prostředek, pomocí kterého teprve delším a pravidelným podáváním je možno dosáhnout pozoruhodných úspěchů. Nejdůležitější oblastí jeho použití je takzvané stařecké srdce, oslabené ubývající silou srdečního svalu a špatným prokrvením věnčitých cév. Z tohoto důvodu je hloh indikován i u mladších lidí, jejichž srdce je zatěžováno stresem nebo nemocí. Plody hlohu se nyní používají jen vzácně, na rozdíl od dřívějška se nalézají jen v některých hotových výrobcích. Dnes se používají výhradně jen květy a listy.
Lidové názvy
Hlohu obecnému se také často říká hložinky, pluháč, luhovec, hložek, trn, trní, hlohyně, loh, hloch, luhovec, srdeční chléb.
Sběr květů hlohu obecného
V květnu a v červnu sbíráme květy a mladé letorosty s listem a květem, ale pouze z bíle kvetoucích druhů. Sbíraná část musí být na začátku rozkvětu.
Účinné látky obsažené v této léčivé rostlině
Aromatické aminy, stopy silice, flavonoidy (hyperin, quercitrin, 1-2%), proanthocyanidiny (2- 3%), flavonové glykosidy (vitexin, orientin).
Použití hlohu obecného
Hloh obecný reguluje krevní oběh, snižuje krevní tlak, uklidňuje nervovou soustavu a upravuje poruchy ochablého srdečního svalu. Čaj a tinktura se užívají s úspěchem při srdečních neurózách, nespavosti, proti vysokému krevnímu tlaku, a v rekonvalescenci po záchvatech mrtvice. Před aplikací je však nutná porada s lékařem.
Rodové jméno hluchavka vzniklo díky tomu, že se hluchavky podobají kopřivám, ale na rozdíl od nich nežahají, lidově řečeno nepálí; jsou tedy „hluché”, proto hluchavky. Mladé, ještě nekvetoucí rostliny patří mezi lidové, jarní polévkové, salátové a špenátové bylinky.
Lidové názvy
Hluchavce bílé se také říká cumláň, hluchá kopřiva, nedunice, hluchánka.
Sběr
Květ se vytrhává za suchého počasí v květnu až září a suší se co možná nejrychleji ve stínu nebo uměle při teplotách do 40 °C. Usušené květy hluchavek snadno vlhnou a hnědnou, čímž se stávají nepoužitelné.
Účinné látky
Hluchavka bílá obsahuje slizovité látky, katechinové třísloviny, cholin, silice, alkaloid stachydrin, flavonoidy, biogenní aminy, aponin, organické kyseliny a glykosid.
Použití
Vnitřně se používá při katarech horních cest dýchacích, poruchách zažívacího traktu – zánětech žaludku, nadýmání a plynatostí. Zevně se používá na mírné záněty sliznic úst a krku, při nespecifickém výtoku z rodidel, povrchních zánětech kůže.
Příprava čaje z hluchavky bílé
2-3 čajové lžičky hluchavkových květů dáme do šálku a zalijeme vařící vodou.
Chrpa modrá je známá rostlina , která roste v celé střední Evropě. Pěstuje se mnoho kultivarů této rostliny, ale jen chrpa modrá (Centaurea cyanos) se považuje za léčivou bylinu. Je zákonem chráněná.
Lidové názvy
Chrpě modré se také říká chrpa modrák, chrpa polní.
Sběr a sušení
Pro léčebné účely sbíráme květy (Flos cyan). Květy sbíráme nejlépe v odpoledních hodinách. Sušíme na slunci nebo při umělé teplotě do 35°C.
Účinné látky
Chrpa modrá obsahuje antokyanové glykosidy (cyanin) , hořčiny, saponiny a minerální látky. Použití chrpy modré Chrpa modrá má močopudné a žlučopudné účinky. Používá se také při zánětlivých a
hnisajících očních chorobách.
Čaj z chrpy modré
1 čajovou lžíci sušených květů chrpy modré zalijeme 200 mililitry vroucí vody. Necháme vyluhovat a poté pijeme 1x až 2x denně. Takto připravený nálev se dá také použít k výplachu unavených očí.
Jahodník působí mírně svíravě a protizánětlivě, užívá se zejména jako posilující prostředek při rekonvalescenci, při zánětech střevní sliznice spojených s průjmy, při chorobách ledvin a ledvinových kaméncích, zlepšuje metabolismus kyseliny močové, snižuje lámavost vlásečnic. Obklady z jahodníku se užívají při krvácivých hemeroidech nebo při mokvavých ranách, jako kloktadlo se jahodník užívá při zánětech v ústní dutině či při zápachu z úst.
Sbíraná část
Listy, plody.
Výskyt
Jahodník obecný je rozšířen po celé Evropě a Sibiři. Vyskytuje se také ve východní Asii, Japonsku, Severní Americe, Austrálii. U nás hojně roste zejména na pasekách, prosluněných travnatých stráních, jehličnatých lesích od nížin do hor.
Charakteristika
Jahodník obecný je vytrvalá bylina dorůstávající výšky 20 cm. Je charakteristický přízemní růžicí dlouze řapíkatých a pilovitých listů. Květy jahodníku jsou pravidelné s bílými okvětními lístky a žlutým lůžkem.
Význam
Jahodník obecný produkuje chutné lesní plody - jahody. Jeho listy obsahují vysoké množství flavonidů, vitamínu C, minerálních látky, železa a tříslovin, které jsou známou a používanou drogou.
Jahodník obecný – účinek na organismus
* Působí močopudně a protizánětlivě
* Zmírňuje průjem
* Vhodný v době rekonvalescence
* Hojí rány
* Reguluje tvorbu žluče
* Zlepšuje metabolismus
* Pomáhá při zánětu ústní dutiny
Jmelí má v lidovém léčitelství prastarou tradici a bylo také velmi ceněno i jako kultovní rostlina. Dokladem toho je i stále živá tradice jmelí, jako v&aa

